Z historických pramenů
Při studiu historických pramenů jsme několikrát objevili název „Krtov sobě“. Nejprve to bylo v zápisu z policejního protokolu táborského hejtmanství z 30. 4. 1896 při vyšetřování žhářství v Krtovské hospodě, Krtov, č. p. 8., kdy tento nápis vytesaný pravděpodobně sekerou, nalezl strážmistr Plecitý na ohořelém stropním trámu. Další zmínku jsme objevili v Třeboňském archivu, v zápisech z farnosti v Choustníku, na kterou došla 5. 6. 1903 žádost pana učitele Jelínka o vyhotovení pamětní desky s tímto nápisem a umístění ve filiálním kostele svaté Markéty v Radeníně. V zamítavé odpovědi kněze Františka Mráze mj. stálo: „…pročež ze zájmů kejklířských a veskrze světských znesvěcovati a zneuctíti naše kostely nedáme.“ Sami uznáte, že tato vodítka po smyslu tajemného sousloví Krtov sobě byla nedostatečná. Zatímco jsme si marně hlavy lámali, světlo do celé záhady vnesl zápisník chalupníka Josefa Hodiny, nalezený v jeho pozůstalosti. Josef Hodina byl totiž v roce 1894 členem divadelní společnosti Krtov sobě. Ze zápisníku jsme se dozvěděli, že jejím principálem byl, kdo jiný, než František Strnad, a mohli jsme začít rekonstruovat podivuhodnou historii této společnosti, která má mnoho styčných ploch se slavnou Cimrmanovou kočovnou společností Lipany, ale zároveň se od ní v mnoha ohledech lišila.
Tak především, na rozdíl od Cimrmana, který pochopil, že má-li se jeho divadelní společnost uživit, tak musí kočovat - a někdy velice rychle, zvolil František Strnad, jako velký patriot, koncepci odlišnou. Založil místní divadelní společnost, která hrála pouze na jednom místě, a to v Krtově. První záznamy o divadelním kuse uvedeném místní divadelní společností Krtov sobě v místní hospodě pochází z roku 1892, kdy zde byla v květnu uvedena hra Františka Strnada „Tvoje rodná hrouda“. Text, ani fragmenty z této hry se, bohužel, nedochovaly, víme o ní pouze z oznámení místního sedláka Kroupy, který Františka Strnada žaloval za zničení dvou arů půdy se sadbou brambor. Poslední dochovaná zmínka o aktivitě této divadelní společnosti v již obnovené Krtovské hospodě byla z června 1901. Krtov sobě zde 14. 6. uvedl hru Sedlák zlatodvorský. Proč to byla hra poslední, nevíme, je pouze známo, že Krtovská hospoda byla po rekonstrukci otevřena již v září roku 1901 a že František Strnad přijel v srpnu tohoto roku do Ameriky a zahájil zde novou etapu svého bohatého života. V Americe se pak prokazatelně setkal se sobě rovným géniem, Járou Cimrmanem. K čemu toto setkání vedlo, poreferuje kolega doktor přírodních věd Václav Petrů.
My se však vraťme k více než desetileté historii místního divadelního souboru. František Strnad záhy pochopil, že pokud chce přežít… ekonomicky, a nechce měnit místo uvádění svých progresivních her, musí měnit herce. A tak se společnost Krtov sobě stala unikátní tím, že v ní žádný herec neodehrál více než jednu sezónu. Nejsme si zcela jisti, jestli to bylo již od začátku záměrem principála divadla, nebo to bylo poněkud vynuceno postojem herců k účinkování v tomto divadle. Jediným hercem, který zde hrál 2 sezóny po sobě, byl Josef Miláček, který hrál v roce 1897 postavu Hluchý pařez ve hře „Souchotinář“ a v následujícím roce postavu hajného Fučíka ve hře „Posed“.
Každoroční výměna herců však znamenala velké nároky na jejich výchovu, neboť společnost byla ve své devítileté historii každým rokem na začátku. Jak si poznamenal František Strnad „stále svěží jako jarní potůček“. Pro tyto neškolené, zhusta také netalentované, začátečníky však potřeboval František Strnad systém pomůcek a doporučení, z nichž se některé dochovaly v pozůstalostech herců jeho společnosti, a které vděčně přejímáme i my:
1. Nepij na kuráž. I opilce zahraje lépe střízlivý.
2. Máš-li problém nesmáti se na scéně, nedívej se svým kolegům do očí, ale zraky sklop k zemi či zvedni do výše.
3. Vysychá-li ti trémou hrdlo, vhodně umísti na scénu krajáč s tekutinou, kterou můžeš popíjeti během představení. Nejlépe se hodí voda či mléko, ne však zkyslé. Ani pivo či kmínka se neosvědčily.
4. Pamatuj, že na jevišti se většinou jmenuješ jinak než v životě. Je dobré znát i jména ostatních figur.
5. Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.
6. Za předměty házené na jeviště neděkuj.
7. Při potlesku na otevřené scéně se neukláněj. Patří patrně někomu jinému.
8. Po nápovědě neopakuj všechno. Některé věty patří kolegům.
9. Na záchod jdi před představením, ať potom při hře necouráš.
10. Pamatuj, že některé dveře jsou jen namalované.
Ano, jak vidíte, podoba s hereckým desaterem Járy Cimrmana není čistě náhodná. Naopak František Strnad se inspiroval od Cimrmana v oblasti nápovědy na scéně. Při kvalitě svého hereckého souboru pochopil, jak je důležité nápovědu občas zakomponovat přímo do hry. Na rozdíl od Cimrmana a jeho zvídavého invalidy Karáska však používal postavu věrohodnější, uvěřitelnou a všem známou. Postavu místního krtovského opilce.
